Fotogalerie 4.ročníku
Ohlédnutí pořadatelů za 4.ročníkem
Děkovnou úklonou a dlouhým potleskem skončil čtvrtý ročník Hukvaldského potlachu.
Tento zasloužený potlesk sklidili bratři Malinové a Pavel Peroutka, bluegrassové kvarteto pod názvem Malina Brothers. Ale abychom nepředbíhali, i tento ročník festivalu byl napěchovaný řadou kvalitních kapel a lidé si přišli opravdu na své. Už tradičně festival zahrnoval směs žánru táborových ohňů – od folku, country, přes bluesové tóny až k bluegrassu. O kvalitě a oblibě festivalu mluví nejen to, že se nám daří naplňovat kapacitu sálu, ale také děkovné e-maily kapel, které si chválily zdejší atmosféru a krásný koncertní sál. Bylo krásně vidět, že když se propojily esence jako právě náš koncertní sál, kvalitní hudba, skvělý zvukař ( Ivan Honzák ) a vděčné publikum, které dokáže ocenit muzikantovo srdíčko, jenž v tu chvíli tluče jen pro ně, je z toho nezapomenutelný zážitek, který se publiku na dlouho zapíše do podvědomí.
Kdo už někdy pořádal větší akci, ví, že je za tím spoustu práce a obětování svého volného času. U Hukvaldského potlachu to nebylo jiné. Celý rok se skládal jeden dílek puzzle vedle druhého, od kapel až po zelňačku, až je celý festivalový obraz sestaven a může se spustit. Je toho spousta a bez pomoci přátel bychom tohle nezvládli, proto jim všem touto cestou děkujeme. Nezapomínáme ani na skauty, kteří se k festivalu připojili a už druhým rokem jsou nám v mnohém nápomocni.
A kdo letos obohatil čtvrtý ročník? Jako první vystoupila folková kapela – Dominika, pod vedením Jaroslava Bruthanse „Hans“, který je také skvělým textařem. Alespoň za všechny jmenujme skladby Slepý král a Něžný barbar. Dva ženské vokály a bluesová, melodická kytara Petra Čadila, dokreslily atmosféru jeho písní a lidé v tu chvíli začali tušit, že tento festival bude opět výjimečný.
Folkové tóny Dominika posléze vystřídala bluegrassová kapela Vrtáci pod vedením Standy Ferugy. Tato kapela hraje v rytmech dunícího vlaku úctyhodných čtyřicet sedm let. Prošlo jí za ten čas vícero muzikantů a někteří už nejsou mezi námi, proto jim byla frontmanem věnována píseň Santa Maria. Nutno říci, že právě zvukař Ivan Honzák je členem tohoto uskupení, které doprovází na banjo.
Jako třetí nastoupila trojice Víti Troníčka. Jeho humor netřeba představovat, svou výřečností bavil publikum již v loni, kdy u nás hrál s mateřskou kapelou Marien. Jako skladateli mu prý bylo líto písní, které s Marien nehrají, a jako milovník bluegrassu si takto dělá s přáteli radost. Nicméně zahráli u nás i píseň, kterou s Marien hrávají a to – Butch Cassidy a Sundance Kid. Tohle je srdcovka a byla by škoda, kdy by nezazněla.
JEKoT – nevyjadřuje pouze křik a vřískot, tohle kapela složená ze čtyř dětí. Přesněji jde o mléčný odchov kapely Přístav. Zatím se otrkávají a získávají zkušenosti na prknech folkové hudby, ale už byli účastníky i dětské Porty a my jsme rádi, že můžeme pomoci dětem vystoupat zase o kousek výš.
A právě soutěžemi a festivaly lokty broušenou kapelou je Zkusmeto. Krásný melodický i lehce rockový folk z Kuřimi v podání skvělých mladých muzikantů. Jejich mládí a vtip všechny pobavil. Nutno však říci, že vtip byl také v jejich projevu. Hlavně bubeníka Dana, který rozesmál a dostal do úzkých i všechny holky z kapely. Budiž mu odpuštěno to, že naše Lašsko zaměnil za Valašsko a Slezsko. Prý ho k tomu svedla naše skvělá valašská kyselica. No jo no.
Čas se přehoupnul do večerních hodin a na scénu nastoupila Alibaba. Kapela, která prošla několika transformacemi. Dnes hrají ve složení: Mirek Vepřek – frontman a textař kapely, jeho žena Jarka, skvělá vokalistka i zpěvačka, mimochodem rodačka z Brušperku. A k nim neodmyslitelně patří Jirka Krbeček, kytarový kouzelník a hráč na foukací harmoniku. Jejich folkové blues a jazz míchaný s kvalitními Mirkovými texty usadil hluboko do křesla nejednoho posluchače.
Finále festivalu tradičně patří kapelám, které mají na naší hudební scéně vybudované jakési renomé a u nás na potlachu to máme stejně. Letos přijali pozvání již zmínění – Malina Brothers. Bratři Malinové – banjista Luboš (jeden ze zakládajících členů kapely Druhá Tráva), kytarista Pavel a houslista Josef. Jediný „nebratr“ je kontrabasista Pavel Peroutka ze Spirituál kvintetu. Hrají písně, na kterých vyrůstali např. od Krise Kristoffersona. Natočili album s předním americkým hráčem na foukací harmoniku Charlie McCoyem, nebo se zpěvačkou Kateřinou García. Jejich hudební rozsah byl neuvěřitelný a jestli se dá něčemu říci třešnička na dortu, tak právě tomuto vystoupení.
Musím tady zmínit jednu perličku, která mne velmi mile překvapila. Když jsem doprovázel Luboše Malinu do vstupních dveří školy, zastavil se a začal rozhlížet. „To je Kroča, ne?“ , zeptal se mě s velkým zájmem. Později jsme se dali do rozhovoru a prozradil na sebe, že se o umění zajímá, hlavně o grafiku.
Je úžasné, když se takové ikony české folkové scény sejdou u jednoho baru s publikem a jenom tak pokecají o životě. A to platilo o každé kapele, která si u nás zahrála. To je prostě potlach.
Ahoj na dalším ročníku 2023 – Martin, Fanda, Petr, Slávek